Představte si, že nutně potřebujete na toaletu. Vejdete do veřejných záchodů, postavíte se k pisoáru nebo si sednete na toaletu – a najednou se nic neděje. Čím více se snažíte, tím horší je situace. Víte, že potřebujete močit, ale proud moči se jednoduše nespustí.

Přesně tak může vypadat paruréza. Člověk je přitom z fyzického hlediska často schopen normálně močit. Problém se objeví především v situacích, kdy má pocit, že ho někdo může slyšet, vidět nebo hodnotit. Typicky jde o veřejné toalety, školní záchody, pracoviště, stadion nebo situace, kdy je někdo za dveřmi či stojí vedle něj.

Co se vlastně v těle děje?

Paruréza úzce souvisí s úzkostí. Když člověk začne přemýšlet například „Co když to neuslyším?“, „Co když mi to nepůjde?“ nebo „Co si o mně ostatní pomyslí?“, tělo může reagovat stresovou reakcí.

Svaly, které se za normálních okolností při močení uvolní, se mohou napnout. Člověk se pak snaží močení vynutit ještě větším úsilím – a tím paradoxně situaci zhorší.

Vzniká začarovaný kruh:

obava → napětí → nemožnost se vyčůrat → rozpaky → ještě větší obava → ještě větší napětí.

Časem může člověk začít problematickým situacím předcházet. Vyhýbá se veřejným toaletám, omezuje pití před cestou, chodí na toaletu pouze doma nebo si plánuje den podle toho, kde bude mít k dispozici dostatek soukromí.

Není to jen obyčejná „stydlivost“

Paruréza se řadí mezi úzkostné problémy a je často spojována se sociální úzkostí. Ne každý člověk s parurézou však musí mít zároveň diagnostikovanou sociální úzkostnou poruchu.

Systematický přehled studií odhadl výskyt parurézy v různých zkoumaných populacích přibližně na 2,8 až 16,4 %. Rozdíly mezi studiemi jsou značné a autoři upozorňují, že výzkum tohoto problému má stále metodologická omezení.

To znamená, že rozhodně nejde o problém několika „divných lidí“. Mnoho lidí podobné potíže zažívá, jen se o nich stydí mluvit.

Proč může být paruréza tak omezující?

V lehčí podobě může člověk jednoduše potřebovat více soukromí. V závažnější podobě ale může paruréza ovlivnit prakticky celý život.

Někteří lidé se začnou vyhýbat cestování, koncertům, sportovním akcím, dovoleným nebo společenským událostem. Problém může komplikovat také školu nebo zaměstnání, pokud člověk nemá možnost použít dostatečně soukromou toaletu.

Výzkumy ukazují, že paruréza může být spojena s horší kvalitou života a vyšší mírou úzkosti či depresivních příznaků.

A právě zde vzniká další problém: člověk se začne vyhýbat situacím, které vnímá jako nebezpečné. Krátkodobě se mu uleví. Dlouhodobě však může vyhýbání strach ještě posilovat.

Dá se s tím něco dělat?

Ano. Paruréza není odsouzení k tomu, že člověk bude celý život hledat nejopuštěnější toaletu.

Jedním z hlavních přístupů je kognitivně-behaviorální terapie (KBT). Součástí léčby může být také postupná expoziční terapie, při níž člověk bezpečně a postupně trénuje zvládání situací, které v něm vyvolávají úzkost.

Principem není člověka jednoduše „hodit do nejhorší situace“. Obtížnost se zvyšuje postupně – od relativně snadných situací k těm náročnějším. Cílem je přerušit spojení mezi veřejnou toaletou a pocitem ohrožení.

Pomoci mohou také techniky práce s úzkostí, například kontrolované dýchání a relaxace. U některých lidí může být vhodná léčba současně přítomné úzkostné poruchy.

Ne všechno je ale paruréza

To je důležité upozornění. Nově vzniklé nebo přetrvávající potíže s močením by se neměly automaticky připsat psychice.

Obtížné zahájení močení může mít také fyzické příčiny – například onemocnění močových cest, některé léky, neurologické problémy, potíže s prostatou nebo jiné poruchy močového systému. Pokud má člověk problémy s močením i doma, má bolesti, krev v moči, výrazně slabý proud nebo se vůbec nemůže vyprázdnit, je namístě lékařské vyšetření.

Nejhorší může být právě stud

Paruréza má jeden velmi nepříjemný paradox. Člověk se často bojí, že si ostatní všimnou jeho problému. Proto o něm nikomu neřekne. Okolí pak vůbec netuší, co se děje.

Výsledkem může být roky trvající problém, o kterém člověk nikdy nemluvil ani s lékařem.

Přitom paruréza není důvod k posměchu ani něco, za co by se člověk měl stydět. Úzkost může skutečně ovlivnit schopnost těla vykonávat zcela běžnou funkci.

A pokud se z obyčejného použití veřejné toalety stává překážka, která omezuje práci, cestování, vztahy nebo společenský život, není ostuda požádat o pomoc.

Někdy totiž problém není v močovém měchýři. Problém může začínat v úzkosti – a právě s tou se dá pracovat.

denik.cz/zdravi/parureza-stydl…