Chovanci (Žeňa Berkovičová)
Vězeňská alegorie, kterou sama autorka označila za “vězeňskou pohádku”. S vtipnou nadsázkou a satirou ztvárňuje život za mřížemi - ovšem z perspektivy zvířat.

Román je fantastickou alegorií, kterou sama autorka označuje jako "vězeňskou pohádku". S vtipnou nadsázkou, jazykovou invencí a satirou ztvárňuje život za mřížemi - ovšem z perspektivy zvířat. Alegorická bajka tematizuje svět ženské věznice (Mňauznice) skrze příběhy zvířecích obyvatel - především koček, ale i vran, psů či krys. Hlavní postavou je svobodomyslný Kocour (Don Kočleone), který vede gang ve vězeňském dvoře. Jeho život naruší příchod bílé vrány Irči - naivní, dobrosrdečné a hluboce lidské postavy, která si s sebou nese otisk svobody i zranitelnosti. Do děje vstupuje i šlechtěná britská kočka Šanelka, která do vězeňského prostředí přichází hledat svou zatčenou paní. Spolu s Irčou a Kocourem se vydávají na zdánlivě nemožnou misi: zachránit člověka z vězení. Tato cesta se stává jakousi metafyzickou poutí, v níž se prolíná náznak orwellovské satiry, dětské pohádky i ruské grotesky.

Vltavice (Jan Štifter)
Co zůst8vá, když místo zmizí z mapy? Román o lidech a krajích, které smetlo 20. století.

Hladina Lipna skrývá víc než jen mlčící hlubiny. Pod vodním zrcadlem leží pozůstatky Dolní Vltavice, vesnice, která měla kostel, školu i hřbitov. Dvě časové roviny se proplétají a odhalují osudy těch, kteří ztratili domov i sami sebe. Desetiletý Dor za zamřížovaným oknem vykřikuje, že tu jednou budou plavat ryby. Šedesátiletá Ema o více než sto let později odmítá nechat vltavickou minulost utonout. Láska, závist i křehká blízkost – to vše voda neutopí, jen na čas umlčí. Co zůstává, když místo zmizí z mapy?

Sakra, sakra, sakra (Linn Strømsborg)
Román o ženě, která se rozhodne říct dost a žít podle svých vlastních pravidel.

Celý život dělala všechno správně. A teď toho má dost.

Britt odjakživa plnila něčí očekávání – pečovala, uklízela, držela rodinu pohromadě. Byla zodpovědná, rozumná, tichá. Až nakonec jednou ráno pohár trpělivosti přeteče a ona všechny seřve. Manžela. Dceru. Kamarády. I když její kamarádi to vlastně nejsou. A lituje akorát toho, že to neudělala už dávno. Co když už nechce být tou, kterou všichni potřebují? Co když její život nikdy nebyl doopravdy její? A kolik toho musí zbořit, aby mohla začít znovu?

Ejzen (Guzel Jachina)
Strhující román o Sergeji Ejzenštejnovi, filmovém géniovi, který proměnil kinematografii – a potýkal se s režimem, který ho chtěl ovládnout.

Jak zůstat géniem, když o vašem umění rozhoduje Stalin? Autorka světového bestselleru Zulejka otevírá oči napsala monumentální román-grotesku o genialitě, posedlosti, strachu a ničivé blízkosti umění a moci.

Guzel Jachina ve svém novém románu zachytila život legendárního režiséra Sergeje Ejzenštejna (1898–1948), jehož celosvětově proslavil především Křižník Potěmkin, celovečerní němý film z?roku 1925. Autorka čtenářům předkládá strhující příběh filmového tvůrce plný vzestupů, pádů i?osobních tragédií a?zároveň přesvědčivě vykresluje fungování umělce v?totalitním režimu. Postupně odkrývá, jak Ejzenštejna poznamenal rozvod rodičů, jak obletován matkou nepřestal mít pocit, že jej dost nemilovala, jak je zmítán strachem o?vlastní příčetnost či nejistotou, aby jeho tvorbu nepředčilo dílo konkurentů. Díky mimořádně silné historické a?psychologické představivosti dokáže autorka sugestivně zprostředkovat vše, co se odehrává v?Ejzenově nitru, jeho tvůrčí posedlost, trýznivé vnitřní konflikty i?naprosté podřízení jeho života filmu.

Monumentální román je však především výpovědí o?vztahu umění a?totalitní moci, Guzel Jachina v?něm ukazuje, jak se s?nástupem stalinismu proměňuje svobodná tvorba v?nástroj propagandy, jak funguje cenzura, manipulace s?historií, jak umělci neustále čelí strachu z?politických represí. Jachina zkoumá cenu geniality v?autoritářském světě a?nemožný požadavek kladený na tvůrce: sloužit ideologii, aniž by ztratili sami sebe.

Hlenky. Krásky inteligentní (Jiří Kubásek a kol.)
Nepatří ani k rostlinám, ani k živočichům, ba dokonce ani houby to nejsou. Už tím mnohé fascinují. Hlenky jsou zajímavé pro vědce různých oborů, ale jsou také výzvou pro domácí chovatele a makrofotografy.

Přestože jsou hlenky čím dál populárnější, až doposud o nich v češtině nevyšlo souborné dílo. Kniha netradičně psaná v první osobě – „my hlenky“ – se snaží tuto mezeru zaplnit. Hlenky se tak samy představují ve své rozmanitosti a kráse. Těžištěm publikace jsou barevné makrofotografie. V krátkých textech vás hlenky provedou svým životem, inteligencí, vztahem k člověku a významem v přírodě. V neposlední řadě popisují a ukazují znaky, podle kterých může i začínající zájemce určovat běžné druhy. Pro pokročilejší pozorovatele jsou u řady druhů uvedeny také mikroznaky doplněné mikroskopickými snímky.

academiaknihy.cz/